close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Útěk!?-7.díl

13. prosince 2012 v 18:30 | Michelle Janette Mai |  Útěk?!
další dílek útěku :)
nech sa páčí ;)
Michelle Janette Mai :-*

Vystřelila jsem z obýváku a letěla otevřít, div jsem se nepřerazila.
"no sláva!" padla jsem mu kolem krku.
"to je lásky na jedného človeka.." zasmál se.
"pojď dovnitř" zatáhla jsem ho za rukáv.
"tak čo sa stalo také súrné, že si mi volala?" vyptával se
"poslal si kluky domů?" ujišťovala jsem se
"áno, ale.."
"dobře, tak pojď" skočila jsem mu do řeči a táhla jsem ho do obýváku. S nechápavým výrazem zakotvil v křesle.
"tak povieš mi to alebo nie?" otázal se netrpělivě.
"jo, poslouchej! Šla jsem z nemocnice a vzala jsem to kolem policie, abych se zeptala co je novýho. A oni, že už mají pár podezřelých. Tak mi ukázali fotky a nikdo mi nic neříkal až na..." sevřelo se mi hrdlo a nemohla jsem to vyslovit...
"až na? Čo sa stalo?" vyptával se. A já mu nemohla odpovědět..
"na- na jedné z nich byl ...byl tam Miro.." oznámila jsem mu a sklopila hlavu. Úplně ztuhl, nevěděl co říct a ani se mu nedivím..
"povedala si im to? Že ho poznáš?" zeptal se váhavě asi po 10 minutách hrobového ticha.
"ne, nemohla jsem..." pípla jsem.
"dobre.. ale čo- čo budeme robit?" bezmocně rozhodil rukama.
"já nevím... musíme něco vymyslet"
"hej to bysme mali.." podepřel si dlaněmi hlavu a přemýšlel "asi by som mal isť.." vyhrkl najednou a začal se zvedat.
"ne!" zastavila jsem ho "proč? Kam bys chodil? A navíc.. já tady nechci být sama.. Ale nějak mi to nejde do hlavy.. nikdy nebyl agresivní, usmíval se na všechny strany.. to nemohl být on.."
"prial by som si to.. aby to nebol on, ale zrazu si niesom taký istý.. keby sa ma na to niekto opýtal pred rokom tak sa mu vysmejem a pošlem vieš kam.."odmlčel se "neviem, prečo nad tím vôbec premýšlame! Mali bysme za ním zajsť a na rovinu sa ho opýtať!" navrhl.
"jo jasně, ty seš sebevrah? Jestli to byl on tak jsme jeho další cíl a hned potom i Adam!" okřikla jsem se na něj.
"ale to nebol on! Ja tomu proste neverím!" protestoval.
"dobře když si tak přesvědčený tak za ním jdi! Nech se zabít, proč taky ne? Jenom přijdu o další milovanou osobu! Ale to přece nic není!" měla jsem jen kousek od hysterického pláče, protože moji rodiče před půl rokem, když letěli služebně do Německa, zemřeli. Tenkrát, mě z toho vytáhl Adam, protože, asi měsíc před tím jsme se s Romanem rozešli. A teď Adam leží v nemocnici a nemám nikoho kromě znovu nalezeného Romči a on se chce nechat zabít? Beze slova se zvedl z křesla a rozběhl se ven. Okamžitě jsem se rozběhla za ním.
"zbláznil ses? Ty tam jako fakt chceš jít?" zakřičela jsem za ním do tmy.
"áno lebo to chcem vedieť!"
" a to nemůžeš počkat ty dva dny, než ho probudí?!"
"nie!" řekl potišeji a přistoupil ke mně. Objal mě a vtiskl pusu do vlasů, potom se otočil a pelášil pryč. Sakra! Proč mě nikdy neposlechne, tvrdohlavec jeden! Zašla jsem zpět do domu a práskla dveřmi! Půjdu zpět do nemocnice! Jestli to byl Miro, tak se tam objeví a já mu Adama nenechám na pospas! Rychle jsem se převlekla, naskočila do auta a vystartovala do nemocnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama