ahojky :) takže po delší době další dílet útěku :) pěkné čtení :)
Michelle Janette Mai ;)
Pokud se budu lépe cítit já tak i on? Ale já se necítím dobře, když jsem sama! A teď jediný Roman ví, co prožívám. No není to trošku paradox? Když budu s Romanem a nebudu myslet na to, kdo to mohl Áďovi udělat, tak mu bude líp. Ale dneska mu volat nebudu, když jsme domluveni až na zítřek. Plahočila jsem se ulicemi a najednou jsem si všimla, že mě nohy donesly až před policejní stanici. Aspoň se zajdu zeptat jestli nemají něco nového k případu.. vstoupila jsem do prostředí plného uspěchaným strážců zákona a každý lítal někam jinam. Když si mě jeden konečně všiml, popadl mě za paži a dovedl mě až k veliteli.
"dobrý den, měla jsem cestu kolem a tak jsem se chtěla zeptat, jestli není v případu něco nového." Oznámila jsem mu a on si odkašlal.
"no slečno zrovna jsme vám chtěli volat. Máme totiž pár podezřelých a zajímá nás, zda některého z nich neznáte." Podal mi stožek fotografií a já si jednu po druhé zkoumavě prohlížela. Už jsem byla skoro u konce a žádný z mužů na fotkách mi nic neříkal, ale někteří byli teda dost odporní..:/ např. jeden byl potetovaný, na palici naraženou kšiltovku, hnusný křivý nos a ani nebyl oholený .. no fuj. Ale předposlední fotka! Ne, to není možný! To určitě nebyl on! Rychle jsem ji strčila do spodu hromádky a prohlídla si tu poslední fotku. Toho jsem taky neznala..
"je mi líto, ale nikoho z nich neznám" zalhala jsem. Ještě, že jsem herečka a dokážu to skrýt..
"dobře, tak nevadí. A jste si jistá? Nikdo z nich vám nic neříká?" ježiši! Dyť už jsem to řekla! co ještě chce!
"ne opravdu jsem žádného z nich nikdy neviděla." Potvrdila jsem svou předchozí odpověď.
"dobře tak můžete jít.." zvedala jsem se k odchodu, ale do mysli mi vplula ještě jedna myšlenka
"a jak jste vlastně vybrali ty chlápky?"
"podle písma na lístečku a stylu jakým se podepisovali. Nechali jsme to prozkoumat grafologem. A proč vás to zajímá?"
"jen tak, nashledanou." Vím, že by se nemělo lhát. A policii už vůbec ne! Ale teď nemůžu říct, že vím, kdo byl na tom obrázku a že ho znám dobře! ANI VÁM NE! :P ;)
Dovlekla jsem se domů a s hlavou plnou nesmyslných myšlenek se usadila na sedačce. Asi bych měla Romanovi zavolat, on bude rád a já to musím někomu říct! Zašla jsem do kuchyně ulovit něco na zub, ale nic moc tam nebylo.. asi bych měla zítra zajít na nákup.. :/ vzala jsem si jenom jogurt a popadla mobil, abych mu konečně zavolala. Hned po prvním pípnutí to zvedl.
"čopak Chrisee? Už to bezo mňa nevieš vydržať?" zasmál se.
"hele, nepředváděj se před klukama! A radši poslouchej! Do půl hodiny budeš před barákem a řekni ostatním, ať jdou domů a nevylízají! Jasný?!" rozkázala jsem
"jo jasné, ale prečo..?!"
"to ti řeknu až sem dorazíš jo? a pohni!" skočila jsem mu do řeči
"už letím!" oznámil mi a zavěsil. Zavolala jsem pro jistotu i Jarovi a Tomimu, aby nikam nechodili.. bála jsem se o všechny. A o Áďu taky, ale v nemocnici mu snad nic nehrozí.. kromě toho jejich odporného jídla. Dostala jsem z toho hlad a tak jsem objednala pizzu. Usadila jsem se na sedačce a zapla televizi. Za čtvrt hodiny někdo zvonil u dveří. Letěla jsem otevřít. Ale byl to jenom poslíček s pizzou. Skočila jsem si pro peněženku a vzala si svoji pizzu. Celou dobu si mě ten poslíček tak divně prohlížel.. nechápu proč... někoho mi připomínal, ale za boha jsem si nemohla vzpomenout koho! znovu jsem se uvelebila na sedačce a čekala na Romana, než se milostivě dostaví. Za deset minut se netrpělivě zavěsil na zvonek. Vystřelila jsem z obýváku a letěla otevřít, div jsem se nepřerazila.