pro dnešek ještě jeden díl :) ;)
"já vím, ale první jsi mě napadl ty.. promiň"
"už sa neomluvaj.. ja to chápem" zase se usmál a už jsem vycházeli z nemocnice.
"neměli bysme to dát policii? ten lístek?" zeptala jsem se ho.
"asi hej .. ale najprv si ho okpírujeme!" rozhodl Romi
"tak jo já mám doma kopírku tak jedem ke mně jo?"
"tak pojedeš první a ja za tebou?" navrhl.
"tak jo" kráčela jsem k svému autu a za chvíli už jsem kličkovala ulicemi Brna a za mnou v závěsu jel Romča. Dojeli jsme až na okraj Brna k mému domu. Zaparkovala jsem auto do garáže a šla jsem otevřít dveře Romčovi.
"páni, už si ani nepamätám ako to tu vyzeralo.. ta obývačka bola žltá nie?"
"jo, už se mi nelíbila, tak jsem ji nechala přemalovat na zeleno" usmála jsem se.
"je to pekné" pochválil Romis.
"děkuju, ale nejsme tady, abys obdivoval můj dům.. zajdu to okopírovat" zamávala jsem mu před nosem papírkem.
"ok" odpověděl a rozvalil se na kožené sedačce.
"buď tu jako doma.." zamrmlala jsem si pro sebe.
"hovorila si niečo?" zeptal se zvědavě
"ne ne nic, za chvilku sem tady" zamluvila jsem to a šla do pracovny. Okopírovala jsem lístek a vracela se za Romanem.
"můžem jít" oznámila jsem mu
"ale ma sa nechce.." zaprotestoval a protáhl se.
"ale tady nejde o tebe! Uvědom si, že na tom závisí Adamův život!" rozčílila jsem se.
"ja viem , ja viem veď už idem.." neochotně se zvedl z pohovky a šel do předsíně.
Přijeli jsme na policii a odevzdali jim ten výhružný dopis.
"ale to jste nám měla dát hned, když jsme přišli!" káral mě jeden z policejního zboru.
"ale já jsem ho ještě neměla! Adam ho měl u sebe, celou dobu ho držel v dlani!" vyjela jsem na něj a Romis mě musel přidržet na židli, abych mu nevyškrábala oči.
"aha, tak v tom případě děkujeme. A když budeme mít nějaké nové informace, tak vám zavoláme." Řekl nenuceným tónem a tím nás nenápadně vyhazoval. Nasupeně jsem se zvedla a odkráčela k autu.
"zavezeš mě prosím domů?" poprosila jsem ho.
"jasne" usmál se "a nemal by som tam s tebou ostať? Aby si nebola taká osamocená?" zeptal se a já jsem byla na rozpacích. Nechtěla jsem být sama, protože bych jenom brečela, ale nevěděla jsem, jestli by to Adamovi nevadilo.
"a víš, že bych byla ráda" začala jsem a romimu se na tváři roztáhla úsměv "ale.."
"ale?" zeptal se nedočkavě.
"ale nemůžu, promiň. Adamovi by se to nelíbilo.."
"ako chceš" pokrčil rameny. Naskákali jsme do auta a odjeli ke mně domů.
"tak ahoj"řekl a já se dívala z okna na blikající lampu před domem. Vůbec jsem ho nevnímala.
"halóó" zamával mi dlaní před očima.
"co je?" obořila jsem se na něj a dál sledovala lampu.. uchechtl se.
"nevím co je na tom směšnýho!" povzdechla jsem si.
"Chrisee(čte se to Krisí.. :P)!" nazval mě mou starou přezdívkou a obejmul mě "preca nebudeš len stále plakať.. ako už som povedal, my teho idiota čo mu to urobil nájdeme!" utěšoval mě a hladil mě po vlasech. Seděli jsme tak asi půl hodiny a to už jsem mu usínala na rameni.
"ty si unavená? Tak ja ťa zanesiem domov, hej?" navrhl
"já to zvládnu sama" usmála jsem se a škrábala se po schodech do domu s Romanem v závěsu.
Plácla jsem sebou na postel a on mě pobaveně sledoval opřený o futra.
"môžem?" zeptal se váhavě a já přikývla. Rozběhl se a skočil na postel hned vedle mě. Nadskočila jsem tak, že jsem málem skončila na zemi.
"ty si pořád jak malej!" napomenula jsem ho a rozesmála se.
"to eště nič nebolo!" povytáhl obočí a lišácky se zasmál. Stoupl si na postel a začal na ní skákat. Vypadal hrozně roztomile!
"to sem zase měla co říct!" protočila jsem oči a plácla ho po hlavě polštářem.
"nieee! Moj účes!" zapištěl a odletěl se vzhlédnout k zrcadlu.
"u mě doma žádnou fanynku nepotkáš!" zasmála jsem se.
"čo ty vieš!" pokrčil rameny "ony sú všade!" zašeptal a rozhlídl se po pokoji, jestli tady vážně nějaká není! :D dostala jsem z něj nehorázný záchvat smíchu.
"čo sa smeješ!" divil se "veď je to pravda!" stál si za svým.
"jo jasně! Radši se podívej pod postel a do skříně jestli tam nějakou nenajdeš!"
"ale vážne! Keď som raz prišiel z afterparty a išiel som do kúpelne tak jedna bola vo vani! To si nevieš predstaviť aký to bol šok!"přisedl si ke mně na postel a já se stále dusila smíchy...
Po vyčerpávajícím smíchu jsem šla do koupelny se osprchovat. Za půl hodiny mě vystřídal Romča. Chtěla jsem na něj počkat a ještě si povídat, ale než se z tama vyhrabal, tak jsem usnula.