doufám, že se vám to bude líbit, podle mně je to zatím nejvíc povedená povídka, co jsem kdy napsala a jsem s ní vážně spokojená.. :) takže, ať už budete můj názor sdílet nebo ne.. napište co si o tom myslíte vy! :) vaše Rosemaid-girl :-*

Najednou mně oslepil blesk, který prořízl černou letní oblohu. Vždy mně bouřky fascinovali, ale neměla jsem dost odvahy na to, vyběhnout ven a sledovat ty nádherné obrazce vytvořené výboji elektrické energie. Dnes mně ale táhlo ven ještě něco víc, než blesky a déšť!
Nevěděla jsem proč, ale vyběhla jsem ven. Naslouchala jsem zvukům přírody. Bylo to zvláštně uklidňující! A potom jsem to uslyšela! Ten hlas! Zdál se mi povědomý! Chtěl, abych šla za ním a já mu podlehla!
Dovedl mně až do parku vedle hřbitova. Tam před bronzovou fontánou jsme se zastavila. Posadila jsem se na její okraj a vyčkávala, jestli se odněkud objeví, ten, který mně sem přivedl. A opravdu! Za chvíli se ze stínů stromů vynořila postava. Elegantním krokem- skoro jako by tančil- se posouval ke mně.
Posadil se vedle mně s hlavou sklopenou. Zachvěla jsem se, protože když se mně dotkl, jako by mnou doopravdy projel blesk! Jeho chladné prsty přejížděli po mém zápěstí a mnou projel další výboj!
Když konečně zvedl svou tvář, měla jsem pocit, že vidím anděla! Byl překrásný! A když jej osvětlil záblesk na obloze.. jakoby na světe- ne! Ve vesmíru!- nic a nikdo krásnější neexistoval!
"ty jsi anděl?" zeptala jsem se, zatímco jsem prsty zkoumala jeho chladnou, ale nepřekonatelně nádhernou tvář, lemovanou zlatými vlnitými vlasy.
"nie ja niesom anjel! Som presný opak! Mala by si sa ma báť!" řekl smutně a sklopil hlavu, až mu jeho blonďaté lokny spadli přes obličej.
"ale já se tě nebojím!" prohlásila jsem statečně. Vzala jsem ho za bradu a zvedla mu hlavu, abych mohla opět spatřit ten dokonalý obličej! "proč si mně k sobě volal? Když se tě mám bát?" zeptala jsem se a vpíjela se přitom do jeho čokoládových očí!
"lebo..!" nadechl se, ale nedořekl to.
"protože?" zeptala jsem se opatrně, ale přesto zvědavě.
"lebo ťa chcem! Nikto nevonia tak nádherne ako ty!" vyhrkl a vzápětí se kousl do rtu. Vstal a začal přecházet přede mnou sem a tam. Stále si něco mumlal. Snažila jsem se rozpoznat o čem mluví..
"prečo… povedal.. sa bude báť.. ja som..!"
"ale já se tě vážně nebojím!" řekla jsem a vzápětí si přikryla pusu rukou.
Rychle- tak rychle, že jsem ani nezpozorovala žádný pohyb- si sedl zpět ke mně! Jemně mně pohladil po tváři a já se pod tím dotekem znovu zatřásla.
"keby si sa nebála, prečo sa trasieš keď sa ťa dotknem?" zeptal se opatrně a přejel mi po rtech.
"to jen proto, že tvůj dotek je jako blesk! Ale přesto nádherný!" odpověděla jsem stále hledíc do jeho překrásných očí. Zamračil se.
"takto by to nemalo byť! Nemal by som sa ti páčiť! Som zlý!" opakoval stále dokola a už skoro vrčel.
"čím jsi tak zlý? Vždyť už jsme tady hodnou chvíli a ty jsi mi nijak neublížil! Pokud ovšem nepočítáš to, že jsi mi ještě nedal polibek, protože to je přímo mučení!" chtěl něco odvětit, ale zarazil se, když jsem vyslovila poslední větu. Zkoumal můj vzrušený pohled. On si asi ani neuvědomuje jak je pro mě přitažlivý! Když se po dlouhé minutě pohnul, pohladil mé rty a já ucítila další neskutečný výboj, ale byl příjemnější než ty předtím! Stále upřeně sledoval moje oči a já pro změnu přemístila pohled na jeho plné rty! Potom se opatrně naklonil, až se naše čela dotýkala. Zvedla jsem pohled k jeho přenádherným očím, ale měl je zavřené. Zhluboka dýchal, jakoby se připravoval na fyzicky náročný výkon.
Pak se přiblížil víc a dotkly se naše nosy. A po pátém nádechu se konečně dotkly rty. Společně s tím dotekem přišel další neuvěřitelný proud jisker, které mně tentokrát nutili se k němu ještě víc přitisknout. Podlehla jsem jim! Objala anděla okolo krku a chtěla mu být co nejblíž. Ale skoro v ten samý okamžik se on ode mně odtáhl. Byl o dost silnější, takže jsem o něj v podstatě odletěla a oba jsme skončili na zemi.
"prepáč, to som nemal! Ospravedlňujem sa ti! Ja-ja neublížil som ti neako?" omlouval sea pomáhal mi vstát.
"ne nic mi není!" mávla jsem rukou. "můžu tě znovu políbit?" zeptala jsem se s očekáváním kladné odpovědi. Chvíli si mně zamračeně prohlížel a potom přikývl. ale než jsem se k němu stačila přitisknout, promluvil.
"iba by si mala niečo vedieť! Ja niesom anjel! Som démon noci… somupír!" dokončil svoji zpověď a čekal na mou reakci. Myslím, že byl připravený na možnosti: útěk s hlasitým, řevem nebo výsměch do tváře. Ale zaručeně nečekal moji reakci!
"mně je jedno, co jsi! Pro mě jsi to nejúžasnější stvoření co se kdy procházelo po zemi! Vím, že to zní asi divně, ale tvoje temnota-sic nejde vidět- si mně přivazuje neviditelnými ocelovými lany k tobě! Mně se nezbavíš, i kdybys chtěl!" pronesla jsem a hladově se přitiskla k jeho neodolatelným rtům. Až jsem se sama divila, že jsem tak dlouho bez nich vydržela. Už nikdy se od něj nechci odtrhnout! Takhle zůstat napořád!
Jenže můj Anděl/upír měl jiný plány. Tentokrát něžněji mně od sebe odsunul.
"to si povedala nádherne Samantha!" pohladil mě po tváři.
"jak víš moje jméno?" divila jsem se.
"ja viem vela vecí.." pokrčila rameny.
"ale já nevím ani jak se jmenuješ!"
"Miro! Volám sa Miro!"
"to je pěkné jméno" usmála jsem se a anděl/upír/Miro mi úsměv oplatil. "můžu se na něco zeptat?"
"iste na čokolvek!" odvětil pohotově.
"můžu vidět tvoje tesáky?" zeptala jsem se opatrně. Zamyšleně se zamračil a potom se usmál.
"prečo nie?" pokrčil rameny. Pootevřel ústa a já uviděla pomalu se prodlužující zuby. Nevypadaly nijak strašidelně! Ostatně ani on sám nevypadal jako nestvůra z hororů!
"můžu si na ně sáhnout?" otázala jsem se zvědavě. Přikývl, tak jsem se jich opatrně dotkla. Nijak zvlášť se nelišili od ostatních, až na tu délku. Přesto mně fascinovaly! Chtěla jsem ho políbit, dokud byly vysunuté!
"můžu?" tentokrát jsem ani nemusela vyslovit celou otázku. Můj anděl už věděl co chci! A sám se ke mně co nejvíc naklonil. Okamžitě jsem se k němu přitiskla. Jeho rty byly stále tak neodolatelné! Jazykem jsem přejížděla po jeho zubech. Zepředu byly všechny stejné, ale když jsem po hraně přejela po tesáku, pořezal mi jazyk. Byl hrozně ostrý!
Můj anděl samozřejmě věděl co se stalo! Znovu se odtáhl.
"prepáč! Mal som ťa varovať aké sú ostré!" zatáhl je zpátky. "moje sliny sú hojivé, takže.." to nemusel ani dopovědět! Každá možnost mít jeho rty na mých se musela využít!
Rána na jazyku se zahojila jen, co po ní přejel svým. A potom nám už nic nebránilo znovu se ponořit do vášní vzniklých díky záhadně krásné noci! Objala jsem ho okolo krku, a co nejvíc se k němu přitiskla! Tentokrát se neodtáhl tak jsem se odvážila si mu sednout na klín. Už jsem nesnesla ani milimetrovou mezeru mezi našimi těly! Omotala jsem kolem něj nohy a pocítila i jeho vzrušení.
A potom se najednou zase odtáhl! Chtěla jsem začít protestovat, ale vzal mně do náruče a políbil.
"odnesiem si ťa domov miláčik!" tohle se mi líbilo! Omotal jsem mu ruce okolo krku a čekala, že vyrazí tou rychlostí světla! Ale on šel pomalu.
"proč nepoužiješ tu super rychlost?" zeptala jsem se překvapeně.
"mohlo by ti byť špatne! A potom bysme nemohli pokračovať tam, kde sme skončili!" mrkl na mně a já měla tu neodolatelnou chuť jeho rtů nadosah, ale odtáhl se dřív, než jsem ho stačila políbit. Zklamaně jsem si povzdechla.
"můžu jít aspoň po svých? Ne, že by se mi nelíbilo, že mně nosíš na rukách, ale když nebudeš lítat, nebo co to je, tak to není nutný ne?"
"nemyslím si, že by si bola schopná stáť na nohách!" řekl vážně. Zamračila jsem se.
"a jak je to daleko?"
"už iba kúsok.." usmál se.
"ty si to totiž asi neuvědomuješ! Ale já tady prahnu touhou po tobě a ty se klidně plazíš jako šnek!" pronesla jsem po pár krocích.
"no dobře, ako chceš!" vyrazil sprintem až se kolem nás všechno smíchalo do jedné šmouhy. Asi po 5 vteřinách se zastavil a posadil mně na židli v- předpokládám- jeho kuchyni.
"woow! Dala bych si to znovu ale.."
"ale teraz na to nieje čas?" mrkl na mně.
"přesně ta.." nedořekla jsem a zadívala se na to, jak si sundává košili. Jestli jsem si myslela, že nikdo krásnější než on neexistuje tak jsem se spletla! Neexistuje nikdo krásnější než on, když je bez oblečení! "páni!" vydechla jsem úžasem. Nevěřila jsem, že by se to mohlo stát! ale vážně je ještě krásnější než jsem myslela! A to ho nevidím na světle, ale jen v přítmí jedné svíčky!
Tou super rychlostí světla mně vzal do náruče a než jsem se nadála, ležela jsem pod ním na jeho posteli. Rukama jsem studovala jeho vypracované tělo a rty bloudili po obličeji a krku. Najednou se přetočil na postel. Myslela jsem, že chce být vespod, tak jsem se přetočila na něj, ale o n mně odstrčil!
"daj mi chviľku prosím!" zhluboka dýchal.
"děje se něco?" strachovala jsem se. protože když mně nesl k sobě tak se ani nezadýchal a teď jo?
"to nič len.. dlho som nemal kŕv.. je ťažší sa ovládať.. a ja bysom ti nechcel ublížiť vieš!" chvíli jsem nad tím přemýšlela
"tak se napij! Mně to nevadí!"
"nie! To nepripadá v úvahu! Absolutne nie!" protestoval.
"ale proč?"
"nemôžem sa napiť ludskej krvi! Nechcem byť jako ostatný! Oni stratili všetku ludskosť a ja taký byť nechcem! Nechcem zabíjať keď dostanem smäd, alebo hlad, alebo čo to vlastne je!"
"ty nepiješ lidskou krev?"
"nie!"
"vůbec?"
"nie vôbec!"
"tak jakou? Zvířečí?"
"áno presne tak!" odkýval.
"ale vždyť si říkal, že mně chceš! Že nikdo nevoní tak dobřže jako já!" vzpomněla jsem si co říkal u fotány. " tak pro se teď bráníš? Mně by to vážně nevadilo!"
"lebo sa bojím! Nechcem ti ublížiť!"
"jak?" zhluboka se nadechl a snažil se mi to co nejmíň drasticky vysvětlit.
"keď vypijem privela, mohlo by som ťa aj zabiť! A to nechcem! Nevedel by som s tým žiť!"
"ale já chci aby ses napil!" dobře.. teď jsem možná- spíš určitě- zněla jaok rozmazlené děcko, ale já chtěla za každou cenu být ještě bližší mému anděli! A tohle je ta nejlepší příležitost!
"nie to je nepezpeč-"
"pšt!" přiložila jsem mu prst na rty. " teď na to nebudeš myslet ano?" přikývl. " a budeme pokračovat tam, kde jsme skončili!" rozhodla jsem a opět ho začala líbat. Po chvíli se zapojil do polibku taky. Rukama jsme zkoumali každičký detail těla toho druhého, rty stále spojené v-doufám- nekonečném polibku.
Potom z nás rychlostí světla vysvlékl oblečení, abychom se skoro nemuseli oddělit. Sjel rty na můj krk a já cítila, že se mu prodlužují tesáky. Chtěla jsem aby to udělal, ale uvědomovala jsem si, že pokud nebude chtít sám, tak já ho nepřesvědčím… tak jsem ho nechala dál zkoumat moje tělo rty. Když se přiblížil k mému klínu, jeho dotyky najednou nebyly chladné, ale hřály jako letní slunce! Když se rty dotkl mého klína, vzrušením jsem se prohnula v zádech. Přejel po něm jazykem a já cítila, jak se rozevírá, jako růže! Oddálila jsem nohy víc od sebe, aby měl lepší přístup. A on mně začal laskat jazykem. Pocítila jsem tak neskutečný příval vzrušení, že jsem se křečovitě chytila okraje postele a slastně vzdychala. Když už jsme myslela, že se že vybuchnu a slastí se rozletím na miliony kousíčků, vytáhl se nahoru a políbil mně.
Potom do mě konečně pronikl! Vlna slasti mnou znovu proudila. Chvíli tak setrval a zuřivě mně líbal. Začal se ve mně pohybovat! Nic krásnějšího a intenzivnějšího jsem nikdy nezažila! Cítila jsem, že naše těla do sebe přesně zapadají, jak mně celou vyplňuje! A doufala, že to nikdy neskončí! S každým přírazem se všechny pocity ještě stupňovaly! Když jsem na chvilku otevřela oči, uviděla jsem, že má tesáky úplně odhalené a taky přivírá oči slastí. V tu chvíli mně pohltila neuvěřitelná touha po jeho kousnutí! Cítila jsem, že to chce taky! Věděla jsem, co to obnáší, může mě zabít! Ale na tom v tuhle chvíli vůbec nezáleželo!
"udělej to!" zašeptala jsem ochraptělá z hlasitého slastného vzdychání. Tentokrát nečekal ani vteřinu a rovnou zabořil své ostré tesáky do kůže na mém krku. Trochu jsem sebou škubla, ale jen co se napil, všechna bolest ustoupila stranou a nahradila ji vášeň, láska, krev a spojení, kterého by obyčejní lidé nikdy nedosáhli. Nechtěla jsem aby přestal! Teď už jsem si nedokázala představit, že si mi někdy něco mohlo líbit, když jsem zažila něco tak absolutně úžasného! Absolutně ničím nepřekonatelné milování! Ale taky jsem si uvědomovala- i když hodně, vážně hodně, nerada- že když vypije moc, zabije mně. Musím přiznat, že by mi to ani nevadilo! Stejně mně nic lepšího než tohle nikdy nepotká! Nic lepšího totiž už neexistuje!! Takhle by přece chtěl skončit každý! V náručí nádherného stvoření, které vás nadevšechno miluje a přináším vám ten nejúžasnější zážitek, jaký jen může být! Kdo by si nepřál umřít s pocitem, že to nejlepší zažil?! Ale v tenhle moment to nebylo moje rozhodnutí!
To Miro se musel rozhodnout!
Zabít? A ukojit tak svou skoro nezvladatelnou žízeň - která ho přepadne vždy, když uvidí nebo ucítí třeba jen kapičku krve- a přijít přitom o svou lásku.
Nebo nechat žít? To by ale znamenalo přestat píj a odtrhnout se od té úžasně jemné kůže na krku jeho milované!
Těžké to rozhodování! Ale on ji přece nechce zabít! Nechce ublížit své drahocené lásce! Vždyť už skoro přestal doufat, že by ji někdy mohl najít. A taď když ji má v náručí, by ji nechyl umřít?
Ne to nesmím udělat! Řekl si odhodlaně a oddálil se od krku své milované.
Přestalo to! Proč? Já nechtěla aby přestal! Chtěla jsem to říct- ne, zaječet- ale rty mně neposlouchaly! Otevřít oči! Ale víčka byla tak těžká! A v tom jsem to znovu ucítila! Dotek na mém krku! Ano! Jen se přisaj miláčku! Ale nic takového se nestalo! Jen rána, ze které pil mně začala hřát a trochu svědit. Věděla jsem co udělal, to ty léčivé sliny.. olízl mi ránu a ta se téměř okamžitě zacelila. Zklamaná z toho, že pro dnešek je nejspíš konec jsem otevřela oči. Miro se nademnou nakláněl, zrovna mně chtěl políbit, abych procitla, stejně jako šípková Růženka. Už jsem otevírala pusu abych mu mohla vynadat, proč tak brzo přestal pít, když mně umlčel nádherným polibkem. Po tomhle už jsem se na žádné protesty nezmohla..
"to bolo to najúžasnejšie, čo som kedy zažil!" oznámil mi, když se odlepil od mým rtů.
"pro mě taky! Ale myslela jsem že.." řekla jsem plná rozpaků
"že sa neovládnem?" zeptal se a já přikývla. "chvíľu som si to tieš myslel.. no prekonal som to! A vieš prečo?" tentokrát jsem zavrtěla hlavou. " lebo ťa milujem!" oznámil mi radostně s neodolatelným úsměvem.
"ani nevím, jestli z toho mám mít radost.."
"čože? A to akože prečo?" divil se
"protože tohle bylo to nejlepší, co mně v životě mohlo potkat. Po tom hle zážitku bych klidně mohla zemřít a říct si, že to nejlepší už jsem měla! A byla jsem nejšťastnější člověk v celém vesmíru!"
"ale ja nechcem aby si mi zomrela! Ja ťa Milujem Samantha! A nechcem o teba prijsť kvôli môjmu smädu! To sa nikedy nestane to ti slubujem!"
"dobře, věřím ti! Ale byl by to pěkný konec!"
"tak dosť! O tom už nechcem nikedy počuť žiadne umieranie sa nekoná! Jasné?!" uzavřel to a já přikývla. Potom jsem se položila na jeho vypracovanou hruď a pomalu usínala..
"muluju tě Miro.." zašeptala jsem už napůl omámená spánkem.
"ja teba viac!" zašeptal nazpět a dal mi pusu do vlasů. Šťastně jsme se usmála a propadla se do říše snů.
Víc než láska, víc než milování! A já-zrovna já- jsem měla tu možnost to zažít! Jestliže si někdo myslí, že nic lepšího než milování neexistuje, zřejmě ještě nezažil tohle! Nikdy jsem neměla ani tušení, jak příjemné je upíří kousnutí! Vlastně až dodneška by mně ani nenapadlo, že nějací upíři existují! Ale teď jsem tady s ním! Tím nejúžasnějším stvořením v celém vesmíru! A je jen můj!
Můj Démon z Nebes, Anděl z Pekel!