takže druhý a poslední díleček..:D čtete to vůbec někdo ?? :O :D

Potom, co odešli, jsme si šli lehnout. Spokojeně jsme usli s pocitem, že u nás žádný zloděj není. Aspoň jsme si to mysleli...
Zanedlouho jsem se zase vzbudila, ale tentokrát kvůli žízni. Sešla jsem dolů do kuchyně a napustila si sklenici vody. Opřela jsem se o linku a přemýšlela o tom, co bysme asi dělali, kdyby se u nás zloděj vážně objevil.. ale moje myšlenky přerušil hluk u dveří. Položila jsem sklenici a vykročila do chodby.
Uslyšela jsem šramot v zámku. Vážně vtipné! Oni si vážně myslí, že mě vystraší jo? Tak to se chalani přepočítali! Podruhé se nachytat nenechám! Plížila jsem se podél stěny ke vchodovým dveřím a čekala, až se jim podaří znovu otevřít zámek.
Zanedlouho se dveře otevřely dokořán a já se chystala, jak jim podkopnu nohy, až se vřítí dovnitř, ale bylo jich jaksi víc! Byli 4! Sakra! To jsou opravdoví zloději a já jim vlítnu rovnou do cesty! Pane bože! To to umím vážně jenom já! Skrčila jsem se do kouta a čekala, až odejdou do jiné místnosti. Trvalo to snad celou věčnost, než se doplazili do obýváku. Ale naštěstí si mě nevšimli. Jen co se tam všichni natlačili, vystřelila jsem ven před dům. Neměla jsem sebou mobil, takže jsem nemohla zavolat policii. tak jsem běžela k Tomimu. To bylo neblíž.. rozběhla jsem se k němu jak nejrychleji jsem dokázala, protože jsem se bála o Mira! Jasně! On by se s nima dokázal vypořádat.. ale když spí po náročném dni, tak není zrovna nejsilnější soupeř...
Už jsem byla pár metrů do jeho domu když jsem za sebou uslyšela: "tam je! Chcela nám utiecť!" ohlédla jsem se a uviděla jsem ty zloděje z našeho domu. Nebezpečně rychle se přibližovali a tak jsem ještě o něco zrychlila, ale ani tak jsem jim nedokázala utéct. Po pár metrech mě chytili a snažili se mě něčím svázat.
Ale já se nehodlala vzdát. Škubala jsem sebou, mlátila kolem sebe rukama nohama křičela o pomoc. Ani jedno z toho však nemělo žádný účinek. Na ulici nebyl nikdo, kdo by mě mohl slyšet a zmlátit je se zdálo nemožné! Jakoby byli z kamene. Po mém asi 10 minutovém bránění mi už docházela energie, takže se jim povedlo mě svázat.
Potom už jsem neměla jak se bránit. Snažila jsem se aspoň křičet, ale pusu mi radši rychle zalepili páskou. Odvlekli mě zpátky před náš dům a naložili na zadní sedadlo. Myslela jsem, že tam bude i Miro.. svázaný a bezmocný.. ale v dodávce nebyl. Proč by unesli mě a Mira tam nechali? Nebo ho rovnou zabili? Ne! Tak na to nesmím ani pomyslet! Takže předpokládejme, že vzali mně a jej tam nechali spát.. ale proč? Proč by někdo chtěl mě, když byl v domě Mira Šmajdy? V tom mi to docvaklo! Výkupné! Kdyby unesli jeho, nikdo by neměl tolik peněz, aby ho mohl získat zpět, ale když unesou mně.. mají jistotu, že jim za mně Miro dá balík! Aspoň doufám, že jim ho dá! Nechci skončit s odseknutou hlavou někde na smetišti! Brrr.. oklepala jsem se při té představě.
"je je zima! Zosíl kúrenie, nech neochorie!" rozkázal první druhému. Měli na hlavě kukli, takže jsem vůbec netušila, kdo by mohli být.
"dobre.." odvětil otráveně druhý prvnímu.
"nechceš sa jej rovno opýtať, či niečo nepotrebuje ty starostlivec!" obořil se na něj třetí (který seděl vedle mně) a přiložil prsty k pásce přilepené na mém obličeji. Asi aby ji odlepil.
"neviem čo vám preletelo cez nos! Sami ste hovorili, že jej nesmieme nijako ublížiť!" zaprotestoval první a tím začala hádka. Ani jsem nestíhala otáčet hlavou, abych zjistila, kdo právě mluví. Ale hádali se jen ti první tři. Čtvrtý nad tím jen kroutil hlavou.le když s tím nepřestali, rozkřikl se taky.
"dosť!" zakřičel. Ale nic! Žádná odezva! Prostě se hádali dál. Povzdechl si a zakřičel znova. Tentokrát už s tím přestali.
"čo si myslíte, že robíte? Maté vôbec rozum?! To jej rovno možete povedať ako sa voláme!"
"no tak prepáč, že som sa jej nepredstavil" zakroutil očima první. "ja som Paťo a to to-"
"pre boha! Toto je debil!" plácl se do čela čtvrtý."to už si možeš aj sundať kuklu..." Paťo na nic nečekal, vzal lem kukly a chtěl si ji stáhnout z hlavy.
"zbláznil si sa?" rozkřikli se všichni tři zároveň
"vätšieho magora som zatial nevidel!" zakroutil hlavou čtvrtý a bouchl jí o sedadlo před sebou. Tohle asi nejsou moc zkušení únosci. Bod pro mě. I když.. počkat! Ty hlasy já znám! Ale odkud? Sakra! Vzpomeň si ty mozku pitomá! Paťo! Paťo Paťo Paťo! Kde už jsem to slyšela? No táák! Mezitím co jsem si lámala hlavu, jsme zastavili u přístavu. Čtveřice v černé vyskákal z dodávky-modré dodávky- a mně vytáhl ten třetí. Hodil si mně přes rameno jako bych vážila sotva 2 kila a nesl mně na palubu menší loďky. Když říkám menší! Znamená to menší než Titanic! I když asi jenom o tu zlomenou polovinu.. zanesl mě do jedné z kajut, zavřel a zamkl dveře. Seděla jsem tam na posteli s pusou přelepenou páskou a rukama přivázanýma k tělu provazem.. krása! To jsem vážně zvědavá, jak dlouho tady budu trčet! Doufám, že aspoň zjistím kdo jsou.. no nudit se nebudu.. takže, mají modrou dodávku, loď velkou jak půlka Titanicu, jeden z nich se jmenuje Paťo- předpokládám zkratka jména Patrik, jsou to Slováci, jsou čtyři a znám jejich hlasy… hm… a co teď? Vážně mě nic nenapadalo… ale byla jsem unavená, tak jsem se položila na postel a skoro ve stejný moment usnula.
"ale ona spí! Ja ju nebudem budiť!" uslyšela jsem, když jsme otevřela oči.
"ale Igor povedal, nech Šmajdovi zavoláš ihned a on s ňou určitě bude chcieť hovoriť!" ha! no tak to teda nevím.. zaprvé Miro většinou cizí čísla nebere, protože by to mohla být jedna z jeho otravných fanynek a zadruhé ještě určitě spí..
"tak mu zavoláš neskôr" odvětil první hlas. No počkat! Igor? To bude jejich vůdce! To jsou vážně blbci! Oni se mi sami prozradí! Ale počád mi to nějak nepasuje dohromady… Patrik a Igor! Modrá dodávka! Ty hlasy! Když znám jejich hlasy tak budou asi v nějaké hudební skupině! To je logické! Proč mně to nenapadlo už dřív?! No jo ale v jaké? A jak se jmenují další dva členové? Musela jsem přerušit své myšlenkové pochody, protože se otevřeli dveře. Zase zakuklenec! Tss! Stejně dojdu na to, kdo jsou!
"jáj šípková Růženka sa prebrala.." řekl příjemným tónem, málem mě to přinutilo se usmát. "tak choď! Miro s tebou bude chcieť hovoriť!" zvedl mě z postele, dal ruku kolem mých ramen a vedl me hlouběji do podpalubí. Tam už byli i ostatní a jeden z nich měl v ruce telefon. Ten co mě přivedl mi strhl pásku z obličeje a já zaúpěla, protože to zaprvé štípalo a zadruhé jsem se lekla!
"aké má Miro číslo?" zeptal se hrubě (asi) Igor. Mlčela jsem. Tak to zkusil znovu. "jeho číslo povedz!" začínal být naštvaný. Uchechtla jsem se.
"a co za to?" zeptala jsem se a sotva se držela, abych nevybuchla smíchy.
"tak ona si z nás bude robiť prdel, hej? No ako chceš!" mávl rukou na jednoho z nich. Ten přišel ke mně a k hrdlu mi přiložil nůž. Zastudilo to. Ale já věděla, že mi neublíží!
"stejně mi nic neuděláš!" zasmála jsem se a povytáhla obočí.
"prečo myslíš?" založil si ruce na hrudi a opřel se o stěnu.
"když jste mě nechtěli nechat ani nastydnout, tak bez hlavy vám asi k ničemu nebudu! No nemám pravdu?" zamrkala jsem. Vypadá to, že jsem uhodila hřebíček na hlavičku! Igor luskl prsty a nůž z mého hrdla zmizel. Vítězoslavně jsem se usmála.
"čo teda chceš? Počúvam!" ha ha! Zdá se že máme vítěze! Já mám totiž dokonalý plán!
"tak zaprvé mě rozvažte!" rozkázala jsem. Chvíli se na sebe dívali jestli jo nebo ne.. a nakonec mě přece jenom rozvázali! To jsem nečekala, že to půjde tak snadno! Hi hi :D! jen co ze mě spadl provaz, vykročila jsem k Igorovi. Zastavila jsem se pár centimetrů před ním. Byl o něco vyšší než já, takže jsem si musela stoupnout na špičky a pošeptala jsem mu: " chci tě Igi!" no znělo to spíš jako zavrčení než šeptání..
odtáhla jsem se a čekala na jeho reakci. Z ruky mu vypadl mobil, který do té doby pevně svíral a to mi stačilo! Stáhla jsem mu z hlavy kuklu. Nic nenamítal! zběžně jsem si ho prohlédla. Moje teorie odpovídala! Igor Belaj, frontman skupiny The Paranoid! Takže tady máme ještě Romana Birkuše, Paľa Buranského a samozřejmě Patrika Sýkoru! Tak to bysme měli.. teď musím uskutečnit další část plánu!
Zajela jsem mu rukama do vlasů a přitiskla rty na ty jeho. Neotálel ani vteřinu a zapojil se do polibku. Jak jsem předpokládala, kluci se na nás hned vrhli, aby ode mě Igora odtrhli. Kdo by nechtěl příležitostný sex s rukojmím, když se mu sama nabídne! Hm? a navíc mě chtěl každý pro sebe, takže se strhla bitka! Můj plán zabíral perfektně! Pokaždé když se ke mně někdo z nich dostal, tak ho odstrčil ten další.
Počkala jsem si až si mě přestanou všímat úplně , popadla jsem mobil, co Igorovi spadl na zem, a utíkala jsem pryč. Vyšplhala jsem po největším schodišti a po dřevěné lávce slezla na pevnou zem. Vyťukala jsem číslo na policii a nahlásila jim co se stalo, kde jsem atd. za pár minut policie dorazila.
Nasměrovala jsem je rovnou na palubu a mě si mezitím odchytila televize. Ani nevím, kde se tam vzali..
"dobrý deň my sme z televízie Markíza a chceli bysme vám položiť pár otázok"
"ano jistě ptejte se" souhlasila jsem.
"čo sa dnes v noci vlastne stalo?" začala jsem jí vyprávět celý příběh od začátku, ale to, jak jsem jim unikla jsem schválně neřekla. Reportérka si toho samozřejmě všimla
"a ako sa vám podarilo újsť?"
"jelikož jsem šťastne zasnoubená žena, tak bych o tomhle radši pomlčela" usmála jsem se do kamery.
"a môžeme vedieť kto je ten šťastlivec a kde teraz je?"
"on pravděpodobně ještě spí, protože měl včera koncert a došel až pozdě večer." Řekla jsem popravdě a reportérka měla co dělat aby nevybuchla smíchy. Ohlídla jsem se za sebe a uviděla jsem, že mé "únosce" už vedou v poutech. Myslím, že jsem jim docela dost usnadnila práci, vzhledem k tomu, jak se sami domlátili, aspoň nekladli odpor při zatíkání. S úsměvem jsem jim zamávala. A oni na mně vrhali nenávistné pohledy. Naložili je do dvou policejních aut a odjeli. Ještě jsem jim zamávala a šla jsem domů.
Lidi se na mně pohoršeně dívali a mně až teď došlo, že jsem vlastně celou dobu jenom ve skoro průhledné noční košilce a spodním prádle… no co už.. pokračovala jsem v cestě a za 15 minut jsem stála před naším domem. Branka i dveře byly otevřené. Ani mě to nepřekvapuje..
Vešla jsem dovnitř a rovnou zamířila do ložnice. Na stolku byl výhružný dopis, tak jsem ho skrčila a vyhodila do koše. Koukla jsem na Mira. Tomu zpod peřiny čouhala jenom ruka a blonďatá hříva. Tak jsem se opřela o futra a pozorovala, jak sladce spí.
Čteme!