"pojď ke mně!" řekla jsem Mirovi a ten ke mně přitáhl a já jsem ho vášnivě políbila, jako bych ho dva měsíce neviděla. Chtěla jsem aby Roman začal žárlit. Když už to bylo pro Romana neúnosné, odkašlal si a tím nám dal jasně najevo, že bychom s tím měli přestat. Když jsme se od sebe odtrhli, Roman nervózně přešlapoval.
"už ste skončili ??" zeptal se nervózně Roman. Takže to vyšlo :D Roman žárlí na Mira, to je tak roztomilé.
"hej" odpověděl Miro. Roman k nám přišel a vzal mě do náručí. Miro přiskočil ke dveřím a vrhal na něj vražedné pohledy, jako by mě chtěl Roman unést a už mě Mirovi nikdy nevrátit..
"Miro klud, iba ju odvezem do nemocnice!" připomínal Roman Mirovi. Miro nám pomalu otevřel dveře a šel si obléct bundu. Roman mě mezi tím posadil na skútr a sedl si přede mě. Nastartoval a čekal než Miro vyjde z chaty. Když vyšel ven, zamávala jsem mu a poslala mu pusu. Oplatil mi ji a mohli jsme vyrazit. Celou cestu jsem se Romana držela jako klíště. Cesta trvala asi půl hodiny. Když jsme zastavili trochu jsem se klepala, ale zima mi nebyla. Potom mě Roman zase pevně sevřel v náručí. Celou dobu, co mě nesl, jsem se snažila na něj nedívat, ale nešlo to. Zkoumala jsem ho pohledem a když se na mě podíval, tak jsem se rychle podívala jinam. Donesl mě na ambulanci a posadil mě na židli.
"děkuju"
"nieje za čo" řekl smutně, sedl si vedle mě a díval se do země.
"co se děje?" položila jsem mu ruku na rameno
Rychle se zvedl "nič, čo by sa malo stať? nič sa nedeje" chtěla jsem něco namítnout, ale už se otevřeli dveře ambulance. Roman mě zase vzal do náruče a odnesl na vyšetřovací stůl.
"vyzerá to na zlomenú lýtkovú kosť" oznámil Roman lékaři
"tak sa na to pozrime" doktor mi opatrně vyhrnul nohavici a dotkl se mé nohy. Strašně to bolelo, ale nechtěla jsem to na sobě dát znát. "vyzerá to na rentgen, sestrička odveste ju tam"
Sestřička přikývla. Roman mi pomohl na vozíček a už mě sestřička vezla na rentgen. Rentgen ale ukázal, že nohu zlomenou nemám, takže je jenom naražená, to byla dobrá zpráva. To je opravdu super, před 2 dny jsem poprvé stála na lyžích a já si narazím nohu když spadnu ze schodů.. to fakt umím jenom já… :D Doktor mi nohu jen obvázal a mohla jsem jet s Romanem za Mirem. Roman mě zase chtěl vzít do náruče, ale já jsem ho zastavila. Tázavě se na mě podíval.
"já nemám nic zlomenýho " připomněla jsem mu
"ja viem, ale nemala by si nohu veľa namáhať" upozornil na to, co říkal doktor
"to zvládnu dojít těch pár metrů a navíc tě tady mám jako oporu ne?" usmála jsem se na něj. On jen přikývl a pomohl mi na nohy. Jen co jsem se postavila už jsem padala k zemi. Naštěstí mě Roman podepíral, takže jsem na zem nedopadla a ani jsem se o nic se nepraštila. Když jsem otevřela oči tak jsem zase ležela na lékařském stole.
"slečna Nesvalová ste v poriadku?" vyptával se hned doktor
"ano jsem v pohodě! jenom se mi zatočila hlava, to nic není." Ujišťovala jsem ho
"myslím, že bysme si vás tu mali nechat! Na pozorovanie!"
"to ani náhodou. Vždyť mi nic není!" chtěla jsem svá slova dokázat a chtěla jsem se postavit na nohy ale Roman mě zastavil.
"lekár vie, čo je pre teba dobré Miška, mala by si ho poslúchnúť"
"ale mě nic není!" oddělala jsem Romanovu ruku z mého ramene a postavila jsem se. Hlava se mi sice trochu zamotala, ale nebylo to tak strašné. "vidíte? nic mi není! A teď už můžeme jet domů ??" zeptala jsem se lékaře
"dobre môžete isť!" řekl lékař neochotně. Pomalu, ale jistě jsem se došla až k Romanovu sněžnému skútru. Nasedla jsem a nasadila si helmu. Roman si sedl přede mě a řekl abych se pevně držela. Jen jsem přikývla a jeli jsme. Když, jsme projeli kolem lyžařské školy stál tam Miro a tak jsem mu zamávala. Roman mě dovezl až k naší chatě ( myslím tím mou a mých rodičů). Udiveně jsem slezla ze skútru "jak si věděl že bydlíme tady?"
"nóóó, vieš viděl som ťa, keď si išla s mamkou domov" podezřele se na mě usmál
"aha" řekla jsem, ale nevěřila jsem mu ani slovo. Roman mě podepíral, aby se mi lépe šlo po sněhu až ke dveřím a když jsem na ně chtěla zabouchat, tak mi chytl ruku. Nechápavě jsem se na něj podívala a on využil toho, že jsem se na něj podívala a začal mě líbat. Opřela jsem se o dveře a poddala jsem se jeho polibkům, protože byly vášnivé a nádherné. Ale po chvíli jsem se snažila od něj odtrhnout, protože jsem si uvědomila, že mám Mira, kterého sice nemiluju ale to Roman neví. A nechci se do toho zamotat ještě víc. Podařilo se mi na chvíli ho od sebe odtrhnout, ale v zápětí už se zase vpíjel do mých rtů. Ale v tom někdo otevřel dveře a my jsme málem spadli na zem. Byl to taťka a koukal na nás s otevřenou pusou a nebyl schopný slova. Ještě jsem Romana políbila na rozloučenou zamávala mu a šla dovnitř. Sakra! teď si bude myslet kdo ví co! Sakra, co sem to zas provedla.. a co řeknu Páti? ta mě zabije..
"kdo to byl?" vyptával se taťka, když se dostal z tranzu
"kytarista paranoidů" odpověděla jsem a šla co nejrychleji to šlo k sobě do pokoje.
"aha tak to je pěkný a proč ses s ním líbala?" na to už jsem neodpověděla, protože jsem byla skoro ve svém pokoji a nechtěla jsem na něj řvát přes celou chatu. Šla jsem hned zavolat Patrice, protože jsem jí slíbila, že jí budu volat každý den a už dva dny jsem jí nevolala. Když jsem se podívala na mobil, měla jsem tam asi 4 zmeškané hovory od Pati, 1 od Mira a 2 smsky jednu od mira a jednu od neznámého čísla. Tu poslední jsem si přečetla jako první protože jsem byla zvědavá, kdo mi to píše.