Tákže děcka.. :D tohle je premiéra nového dílu a zároveň taky poslední ze všech. ale nemusí to tak být. pokud tady bude aspoň 5 komentářů, tak zveřejním i bonus, který mám připravený :( takže se snažte pokud o něj nechcete být ošizení, protože na miro-smajda.daily.blog.cz pravděpodobně nebude..;)
Proč mi tohle sakra dělá?!
"Miro ne! To nemůžu.." snažila jsem se mu říct, když mi zasypával krk polibky.
"čo ti môže dať on čo ja nemôžem? Hm? Bude tu s tebou do konca života? Bude ťa milovať viac ako vlastný život, každý deň svojej existencie?"
"to nevím.." na tváři se mu objevil vítězný úšklebek. Chtěl pokračovat v líbání mého krku, ale.. "já jsem ještě nedomluvila. Nevím, jestli se mnou bude chtít být do konce života, ale já s ním rozhodně ano! Nevím jestli mě má rád víc než cokoliv na světě, ale jedno vím jistě, já bych byla ochotna pro něj udělat cokoliv, pro něj bych zemřela i vraždila!" moje řeč ho každopádně hodně zarazila. asi si myslel jak má vyhráno a ono nic :P.
nevím co to do mě najednou vjelo, ale začala jsem ho líbat! Zuřivě líbat! Strhali jsme ze sebe oblečení a vrhli se na sebe. Miro musel moje steny tišit polibky, jinak bych probudila nejen Martinku, ale i celý panelák.. bylo to mnohem silnější, než naše předchozí milování. Ale stále jsem nemohla pochopit, proč jsem to vlastně udělala. Jestli se to dozví Jaro tak mě zabije.. no tak počkat! Ne to neudělal! Že to není pravda?! Že ne? Tak to budeme mrtví oba...
"proč si t..?" chtěla jsem se zeptat, ale on znal odpověď dřív, než jsem mohla zformulovat otázku.
"nedokázal som odolať tomu pokušeniu, prepáč mi to prosím" zaškemral.
"jestli se to Jaro dozví, tak jsme oba mrtví.."
"ja viem, no- neviem, či by ma dokázal zabiť, ale asi hej. ak chceš tak ti tú spomienku vymažem, nebudeš o tom nič vedieť."
"ne!" řekla jsem pohotově a tím jsem si vysloužila Mirův extrémně udivený výraz "nedovolím ti znovu používat svoje schopnosti proti mě!" a navíc to bylo, až moc krásné, abych na to chtěla-nebo dokázala-zapomenout. Ale to jsem mu nemohla přiznat
"dobre" pousmál se "keď si tu spomienku chceš ponechať.. a keď už sme tento večer tak krásne začli, boli by to večná škoda prestať.." lišácky se usmál
"ne! Ani náhodou!"zavrhla jsem jeho nápad. Uraženě si zase lehl a zíral do stropu.
"co by si asi martinka řekla kdyby nás tady takhle viděla.." řekla jsem si potichu, no asi ne moc potichu..
"co bych měla vidět? Nestačí, že sem vás slyšela?" zeptala se, když zrovna vycházela z koupelny. Páni! Byli jsme tak zaneprázdnění, že jsem si ani nevšimli, že prošla.
"sakra!" sykla jsem a dala si polštář na hlavu, aby to bylo trošku utlumené.
"neboj já mu to neřeknu, ale měli byste si ujasnit jak to mezi váma je!"
"díky" řekla jsem a pohlédla na Mira. Za dnešek jsem byla totálně utahaná a tak jsem usnula hned, jak jsem si polštář vrátila pod hlavu.
Ráno jsem se probudila v Mirově objetí. Jak jinak.. vymanila jsem se z jeho objetí a šla si posbírat zbytky svého oblečení. Noční košilku bych mohla použít jako hadr na podlahu a ostatní kousky na tom nebyly jinak. Miro seděl na posteli a se zájmem pozoroval, jak se snažím rozpoznat, který kus oblečení to původně byl. Když jsem všechno posbírala, šla jsem do koupelny udělat ze sebe člověka. Zabralo mi to sotva 15 minut. Potom jsem zašla za Mirem.
" Kdy vlastně pojedeme domů?"
"čopak? už se ti tu nepáči?"
"to ne, líbí se mi tady, jen mě to zajímá"
"som rád, že sa ti to páčilo Miška" pošeptal mi do ucha. Vrrr! Toto nedopadne dobře! Ať jedem dneska, prosím! "pravdepodobne pôjdeme zajtra okolo osmej, vyhovuje ti to ?"
No super. To je mi ale překvápko...
"ok, může být" přemáhala jsem se k úsměvu.
"idem spraviť ranajky" oznámil mi a odletěl do kuchyně. Jak ho můžu odmítnou, když mě za chvíli přinutí dokázat opak mých slov? Tohle je jako začarovaný kruh, musím se z něj nějak dostat.. pro začátek by stačilo kdybych se vrátila za Jarem. Už tak je mi po něm smutno víc než dost..
"nemohli bysme jet už dneska?" zakňourala jsem, když jsem si sedla ke stolu. Jen pokrčil rameny.
"a čo že si zmenila názor?"
"chybí mi Jari!" povzdechla jsem si a se zasněným výrazem koukala na stěnu.
"tak to chápem" řekl stejně sklesle jako já a přisedl si ke mně. Položil přede mně misku se salátem. S chutí jsem se do něj pustila.. po snídani jsem zalezla na balkón a zavolala Jarimu, že dojedeme už dneska. Byl nadšený, protože se mu po mně taky moc stýskalo. Po 11 jsme se začali loučit s Martinkou a vyrazili směr Kohútka. Ještě jsme se po cestě zastavili na oběd a potom už zbývalo jen pár minut, abych zase uviděla svého Jarinka.. když jsme dorazili, tak čekal před chatou. Vyskočila jsem z auta a vrhla se mu do připravené náruče..
The END..?
(to záleží na vás..;) )