ještě jsem za ním zakřičela "tak za hodinu tady budou! stav se!"
"ok" zaslechla jsem. šla jsem ke dveřím, otevřela je a vešla dovnitř. vzala jsem mobil a šla jsem do pokoje. rychle jsem vytočila patričino číslo. jen to dvakrát zazvonilo a už jsem slyšela patričin hlas
"ahoj Míši. tak co jak to dopadlo s Romanem?"
"ahoj, s romanem? tak ten to vzal celkem s klidem a sme kamrádi, ale odchází z Rosemaid a Mirko Bitomsky taky."
"čože? panebože jak nám to může udělat? jak to Mirovi může udělat? néé! to prostě nemůže být pravda. on se asi zbláznil že? řekni mu, ať si z nás nedělá prdel, protože tohle je nemožný, ne tomu nevěřím" začala vyvádět
"prosim tě uklidni se. tak zaprvé. v hrušovanech bude mega rozlučkový koncert! a za druhé Roman bude pořád hrát v The paranoid! "
"to si ze mě děláš srandu ne?!" zetala se nadšeně
"ne nedělám.. " řekla jsem s úsměvem
"tak tahle správa tu předešlou úplně vyšoupla z mýho mosku.."
"to jsem ráda, ale mám jeden problém.."
"snad se ti Roman nelíbí?"
"ne! to ne.. jsme jenom kamarádi, ale asi jsem se zamilovala" řekla jsem a rychle si zakryla pusu rukou, protože jsem nevěřila, že jsem to řekla.
"fakt? ale to není špatná zpráva ne? a co na to Miro?"
"on to právě neví.."
"počkej ty si mu jako neřekla, že ses do něj zamilovala?" ptala se nechápavě
"to bych mu samozdřejmě řekla, ale když já se zamilovala do Jara..."povzdechla jsem si. Paťka dlouho neodpovídala a najednou jsem slyšela velkou ránu, jako by něco spadlo.
"pati? co se děje? si v pohodě? proč neodpovídáš? co se děje?" začala jsem hysterčit
"nic se neděje, to jenom Ina( její kočka) zhodila lampičku ze stolu." řekla jako by nic
"aha ale poslouchej mám větší problém! Jo asi sem se zamilovala do Jara, ale já Mira nedokážu opustit.. já si mezi něma nemůžu vybrat"
"promiň Míši, ale toto si musíš vyřešit sama"
"no jo vždyť to já vím..dneska jede Miro s Tomim do prahy za Martinkou a já budu zase sama s Jarem. minule jsme mu řekla, že nechci Mira podvádět, protože spolu ještě oficiálně chodíme, ale nevím jestli..."
"jestli to na něj zabere i teď? jestli tě má rád tak to určitě pochopí a jestli ne, tak nemá cenu s ním být." snažila se mě povzbudit
"ty si úžasná Pati, posílán ti velkou pusu" mlaskla jsem do telefonu
"ale beru, vždyť ti jenom říkám, co si myslím, to není žádná extra záslužná činnost, taky posílám pusu"
"děkuju mili! už budu muset končit, za chvíli je tady Jaro a spol. tak ahoj"
"jj, počkej a kdy že bude ten koncert?"
"asi za 3 týdny, přesné datum asi dneska domluví s Martinkou a tak já ti potom zase zavolám, až budu vědět něco nového! tak čauko!"
"jj dik ahoj"
zaklapla jsem mobil a šla jsem se podívat, jestli zbyly ještě nějáké palačinky. na talířku jich bylo ještě pět, tak jsem si je dala k večeři. naházela jsem je do sebe a šla jsem si vyčistit zuby. ještě jsem se učesala a šla čekat do kuchyně než přijdou kluci. rozhodla jsem se že si musím mezi nimi vybrat. nemůžu Mira takto tahat za nos. vzala jsem si papír a tužku a začala psát jejich plusy a mínusy
Miro: Jaro:
+umí úžasně zpíva -je až moc oblíbený +umí hrát na bubny -někdy si o sobě až moc myslí +má úžasné tělo -rád se předvádí +má nádhernou chatu -jeho tělo jsem ještě neviděla
+má hnědé oči +má číro!!
+není neomylný a dokáže si to přiznat +++má stejný smysl pro humor
když jsem to skoro měla, uslyšela jsem bouchání na dveře. rychle jsem přeložila papír a strčila si ho do zadní kapsy. spěchala jsem otevřít. ve dveřích stál Mirko.
"ahoj, ty jedeš s nima ?" zeptala jsem se udiveně
"hej idem, čakaju nás pred chatou, Miro ma pre teba poslal" rychle jsem se oblékla a šla jsem s Mirkem. když jsem spatřila Mirovo auto, málem jsem oněměla úžasem. přede mnou stála černá nablýskaná Audi a z ní se vynořil můj blonďáček. k plusům jsem si v hlavě připočítala úžasné auto. z druhých dveří se vynořil Tomi a za autem jsem viděla přibližujícího se Jara. rozběhla jsem se k Mirovi jako bych ho neviděla roky a ne jen hodinu. vtiskla jsem mu polibek a chytila ho za ruku.
"nechcela by si sa na ňho pozriet aj zovnutra?"očividně si všiml, jak si prohlížím jeho nablýskanou Audi
"jasně!" řekla jsem nadšeně. otevřel mi dveře a když jsem si sedla zase je za mnou zavřel a neuvěřitelnou rychlostí se dostal ke dveřím na druhé straně. byla jsem z toho vyjevená, ale radši jsem se věnovala interiéru jeho autíčka.
"je nádherné! netušila jsem, že koncerty nesou až tak." rozmáchla jsem rukama po prostoru
"už to takto bude" ušklíbl se
"a teď mi slíbíš, že na sebe budeš dávat pozor, že když z té cesty budeš unavený, tak někde zastavíš!"při tom se zasmál jako bych řekla nějaký vtip, kterému rozumí jen on "pojedeš pomalu, protože je všude sníh a nenecháš se nikým po cestě zbalit!" vyhrkla jsem na něj.
"slubujem, že dodržím všetky podmienky, ale u tej poslednej si niesom jistý"
"ale to je ta skoro nejdůležitější věc!" vyděsila jsem se.
"ja viem, ja viem, ale čo keby som po ceste potkal teba? tieš by som sa nemal nechat zbaliť?" udělal obličej, jako by za to měl dostat nobelovku..
"tak zaprvé, ty víš, jak jsem to myslela.. a zadruhé nevím, kde by se tam vzala."
"to ja tieš nie, ale stať sa to môže!"
"může se stát hodně věcí, ale tahle je asi nejmíň pravděpodobná"
"tak dobre, stahujem namietku."
"vyhovuje se.." zasmáli jsme se tomu " a až dojedeš tak mi zavolej! aj kdyby to bylo o půlnoci! a když se domluvíte s martinkou na termínu toho koncertu tam napiš nebo zavolej. musím to dat vědět kámošce. ona to chce vědět jako první..:D"