dotáhl mě až do předsíně. tam jsem si obula lyžáky a oblékla jsem si bundu a mohli jsme vyrazit.
"no jo, ale jak Mirovi vysvětlíme, že nás tam nikde neviděl?"
"hm..no, tak čo keby sme boly v hospode, lebo nás to bez nich nebavilo?"
"to je dobrý nápad!" pochválila jsem ho a dala mu pusu
"ďakujem. ja mám dnes len samé dobré nápady.." pochválil se
"tady něco smrdí!" zasmála jsem se
"čo? ja nič necitim." dostala jsem takový záchvat smíchu, že jsem se musela opřít o lyže, abych nespadla. dokonce mi z toho smíchu i ukápla slza. ale snažila jsem se mu to vysvětlit.
"to se tak říká, protože sebechvála smrdí, chápeš?"
"nie!" řekl rázně a zavrtěl přitom hlavou. a já se začala smát nanovo. radši jsem nad tím mávla rukou, protože se mi to nechtělo vysvětlovat. šli jsem k lanovce a asi za dvě minuty už jsme stáli před ní a čekali na Mira a Tomiho. ještě jsem dala Jarovi polibek, protože je to dneska asi poslední možnost a za chviličku už Miro s Tomim vysedali z lanovky. Ještě jsem Jarovi potichu dopředu řekla "promiň" protože jsem se rozběhla za Mirem a dlouhatánskou minutu se s ním líbala. a zase jsem si nebyla jistá, jestli chci Jara nebo Mira. vdyžcky když jsem z jedním z nich tak chci právě toho s kým zrovna jsem, ale jakmile se od nich vzdálím začnu pochybovat. měla bych si udělat seznam pro a proti u každého z nich a zjistit který se ke mně víc hodí. proč jsem jenom taková kravka. nikdy se o mě nikdo nezajímá a teď najednou tolik kluků? asi to bude, tím že tohle jsou samí slováci a ti mají očividně jiný vkus než češi. odlepila jsem se od Mira a nechala ho, aby si mohl vyzout lyže.
"volala mi Martinka, chcela vediet všetko čo sa stalo, ale ja som jej to nedokázal do telefona povedat. musím za nou zajsť do Prahy chcete isť niekdo se mnou?" obrátil se Miro na Jara a Tomiho, oba jen zavrtěli hlavou
"tak vďaka kamarati!" řekl ironicky
"tak ja pojdem" rozhodl se Tomi
"ok "
"kdo je martinka?" zeptala jsem se jich až teď abych nepřerušila jejich debatu
"to je webmasterka nášho fanclubu a naša velmi dobrá kamaradka" podíval se na kluky, jestli s ním souhlasí a oni kývli hlavou, jakože jo.
"aha, tak ji ode mně pozdravuj a kdy tam pojedeš?" zeptala jsem se. ale jen tak mimochodem, vůbec né proto, že budu moct byt s Jarem.. :P :D
"no buď asi za dve hodiny alebo zaitra. čo ty Tomi? kedy by si chcel isť?"
"možme ist už dnes, aby sme boli čo najskôr zpät"
"tak pojdeme dnes o šestej. súhlasíš?"
"hej! už sa musím isť pripraviť tak zatial ahoj!" řekl Tomi a odcházel.
"ahoj" odpověděli jsme zborově
"tak ja už tieš pojdem, nechceš pomoct s lyžami?" zeptal se Miro
"ne to zvládnu,"
"ja jej pomožem" přihlásil se Jaro
"ok" viděla jsem v Mirově obličeji, že se mu na tom něco nezdá.
"jenom se běž připravit, bude to dlouhá cesta. a ještě se stav než pojedete ok?"
"ok tak zatial" dal mi pusu na čelo ale, přitom se pořád díval na Jara. A odešel domů. Že by něco tušil..? čekala jsem, až Miro zmizí za rožkem a skočila jsem Jarovi kolem krku, div jsem mu nevyrazila dech.
"dneska je pro mně zatím nejšťastnější den!" oznámila jsem mu s radostí
"to pre mňa tieš!" usmívali jsme se na sebe jak měsíčci na hnoji a byli jsme šťastní, že můžeme být spolu celou noc a skoro celý den.
"na tady máš!" dala jsem mu na rameno moje lyže
"no čo to..?"
"Mirovi si řekl, že mi je vezmeš, tak tady je máš!" zasmála jsem se
"to čo som si vybral za otrokárku" řekl se smíchem
"no jo, tak vybíral až přebral"zasmáli jsme se tomu a šli jsme k chatě. "víš co se mi na tobě nejvíc líbí?" zeptala jsem se ho a čekala jsem něco ve smyslu "no predsa ja celý" nebo něco takového ale on řekl jen
"to sa nechám podat!"
"nejvíc se mi na tobě líbí, že rozumíš mým vtipům. můj bývalý by nepoznal vtip ani kdyby ho přejel na dálnici." Jaro se zasmál
"tak to musel byt pekné pako!"
"hele, hele ani ho neznáš tak ho neurážej. ale jo, byl to pako.."
" aha, zasa som mal pravdu. dnes by som si za to zaslužil pusu!" našpulil rty a zavřel oči. já jsem jen zvedla obočí a čekala jestli to myslí vážně nebo ne. potom otevřel jedno oko a když viděl, že jsem se ani nepohnula, zabodl lyže do sněhu a rozběhl se za mnou. snažila jsem se mu zdrhnout a hrozně jsem při tom pištěla, ale na něj jsem byla moc pomalá a asi i málo hlasitá. no jo bubeník, ten je zvyklý. když mě chytil tak se se mnou zatočil a oba dva jsme spadli do sněhu. smáli jsme se tomu jako malý děti. byla jsem si skoro na 100% jistá, že se ráno probudím a nepromluvím ani slovo, jak mě bude bolet v krku. zvedla jsem se ze sněhu a pomohla na nohy i Jarovi. pomalu jsme se doplížili k lyžím a s němi k chatě.
"chceš jít dovnitř?" zeptala jsem se, když jsem ukládala svoje lyže do kůlny
"chcel by som, ale to by nemalo cenu, kedže o chvilu tu bude Miro aby sa rozlučil" řekl se smutným výrazem. bylo mi ho líto. ale já Mira prostě nebudu podvádět, i když se s ním chci rozejít.
"dobře.. tak pojď na chvíli ke mně" opřel si lyže o stěnu domu a šel ke mně. jakmile byl ode mně asi metr, drapla jsem ho za bundu a přitáhla si ho k sobě. chtěla jsem ho políbit, ale uslyšela jsem otevírání dveří. rychle jsem ho pustila a postavila se vedle něj. chytla jsem ho za ruku a spojené jsem si je dala za záda. ze dveří vyšla mamka s taťkou a asi by si mně ani nevšimli, kdyby jsme je s Jarem nepozdravili.
"ahoj"odpověděli stroze a ani se nezajímali, kdo to vedle mně stojí. když zašli za roh, jaro mi dal jenom pusu na líčko
"Miška prepač,ale radšej by som mal isť" už chtěl odcházet, ale na poslední chvíli jsem ho zastavila.
"a co večer? dojdeš? nebo mám dojít já k tobě?"
"ako budeš chciet! ja dojdem tieš pozdravit Mira a Tomiho tak sa potom domluvíme ok?"
"dobře" už byl skoro na rožku, tak jsem za se za ním musela rozběhnout. skočila jsem mu do cesty a vášnivě ho políbila. byl překvapený, ale brzo se mým polibkům poddal
"snad sis nemyslel, že bych tě nechala jen tak odejít?" zeptala jsem se udiveně
"no, vlastně som si to aj myslel, lebo tvoje reakcie su nepredvýdatelné." zamračila jsem se na něj a stejně jsem mu vlepila ještě jednu pusu, než odešel."nehovoril som to teraz?! a dnes už po nekolkokrátej som mal pravdu" povzdechl si a odešel.