"to ozaj nevyzerá, chtete s tým pomoct?" navrhl Romi
"jasně! chvíli počkej budeš míchat!"našla jsem misku a dala do ní všechny ingredience a podala i s vařečkou Romimu. "tady to máš! a zamíchej to pořádně!"
"rozkaz!" řekl a začal směs zuřivě míchat
"a ať to není všude! ta mouka tady stačila!" mrkla jsem na něj
"vynasnažím sa" usmál se
"super" začala jsem hledat pánvičku
"a čo budem robiť ja?" zeptal se smutně Jari
"ty zatím seď a čekej! potom je budeš mazat.. chcete marmeládu nebo nutelu?" v momentě jsem se dočkala odpovědi
"jam!" řekli jednohlasně a začali se smát. aspoň se Jaro na Romiho nezlobí..
"takže marmeládu?"
"nie! my chceme jam! my chceme jam!" začali skandovat
"dobře, dobře bude jam! ale už budte potichu ať nevzbudíte ostatní!" napomenula jsem je
"ok" odpověděli.našla jsem panvičku a dala ji na plotýnku. za chvíli byla nahřátá a tak jsem Romanovi zabavila těsto.
"ale ja som ho ještě nedomiešal! nemožeš mi ho len tak vziat!" s Jarem jsme se zase začali smát.
"ty si ako malé dieťa" neodpustil si Jaro komentář.
"malé dieťa by to cesto takto dobre nezamiešalo!" vyplázl na něj jazyk Roman. a začali se "prát" jako největší fifleny . jestli by se někdo s těmahle klukama dokázal nudit, tak by musel být asi mrtvej, jinak si to nedokážu představit. Nakonec Jaro chytil Romanovu hlavu pod paži a řádně mu rozcuchal vlasy. a to ho celkem "naštvalo" a utíkal do koupelny se učesat. slyšela jsem jenom
"to si vypiješ kamo" a další smích. Jaro využil toho, že jsme sami a rychle ke mě přiskočil, chytil mě kolem pasu a vášnivě mě políbil. svět se se mnou v tu chvíli úplně zatočil, ale na omdlení mi nebylo. chytila jsem ho kolem krku a přitáhla se k němu blíž. okolní svět jakoby pro mě už neexistoval. Ale najednou jsem uslyšela hlasité vrznutí židle. rychle jsem se odtrhla od Jara stále s motýlkama v břiše a dívala jsem se na Romana, jak bezmocně sedí na židli a není schopný slova.
"tak takto ty miluješ Mira? ja pre teba niesom dost dobrý, ale tady Léto hej?" když řekl Léto tak jsem se trochu uchechtla. ale potom mi došlo, že vlastně ani nevím jestli je Jaro lepší než Miro nebo ne.
"ne! ty si dobrý ale já.. já vlastně ani nevím co chci.. to jáá jsem ta špatná, ne vy! omlouvám se vám, ale musím jít na čerství vzduch!" vyběhla jsem jenom v třičku a riflích. nevěděla jsem kam jít , tak jsem se rozhodla, že pujdu do toho altánku kam mě vzal Roman. utíkala jsem co mi nohy stačily. byla mi hrozná zima, ale teď jsem se nemohla vrátit. musela jsem si v hlavě urovnat co nebo spíš koho vlastně chci. Roman to není to je jasné. ale jak se mám proboha rozhodnout mezi Mirem a Jarem? v půlce sjezdovky už jsem nemohla dál utíkat a tak jsem si prostě lehla do sněhu a přemýšlela. obracela jsem tu situaci snad ze všech stran, ale nikde žádné východisko. rozhodla jsem se, že se musím vrátit do chaty aspoň si vzít bundu, ale byla jsem dost promrzlá, tak mi vstávání ze sněhu moc nešlo. šla jsem co nejrychleji domů. bylo mi jasné, že to takhle nemůže zůstat, ale já prostě nevěděla co mám dělat. prozatím řeknu Jarovi, že si to ještě musím urovnat v hlavě a že bych byla ráda kdyby jsme zatím zůstali kamarádi a aby to neříkal Mirovi. doufám že to pochopí a doufám, že si to nerozmyslím hned jak ho uvidím.když jsem byla skoro u chaty viděla jsem Jara s Romanem jak šmejdí okolo. chtěla jsem se jim vyhnout, ale nepodařilo se mi to. jaro si mě odchytil.přehodil mi bundu přes ramena a táhl mě do chaty.
"čo ťa to preboha napadlo? veď si tam mohla zmrznúť! čo by som tu na tomto svete bez teba asi tak robil nevieš?! toto už nikedy nerob! vela som sa o teba bál miška" dal mi pusu na čelo a odvedl mě do kuchyně. bylo to od něj tak milé, že se o mě strachoval. ostatní kluci dole nebyli, takže asi ještě spí. a Roman přišel hned po nás. když mě uviděl vyzvedl mě nad hlavu a zatočil se se mnou.chtěl mi dát pusu, ale to jsem mu nedovolila. byl z toho smutný, ale já věděla jen jedno na sto procent! Romana mám ráda jenom jako kamaráda a na tom se nic nezmění! Jenomže se mi zdá, že začínám něco cítit k Mirovi, ale Jara se mi nedaří dostat z hlavy. Kua co mám dělat?!!!