close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Souboj titánů 12. Díl

4. prosince 2011 v 21:40 | rosemaid-girl |  Souboj Titánů
když jsem se ráno vzbudila, uviděla jsem vedle sebe blonďáčka, jak krásně spí. dala jsem mu pusu na líčko, ale on dál spokojeně oddychoval. přetočila jsem se abych mohla vstát z postele. ale když jsem se otočila, tak jsem viděla jenom číro jak padá dolů na zem. chtělo se mi strašně smát, ale všichni ještě spali a nechtěla jsem je vzbudit. ale ten smích nešel zadržet.
"ha ha to je strašne smiešné!" rozkřikl se jari
"pšt ať je nevzbudíš! a jo je to směšné! a navíc ty ses mi taky smál, když jsem spadla!" protestovala jsem
"to hej, to je pravda" pošeptal
"pujdeš se mnou dělat snídani nebo ještě budeš spát?"
"obydve ponuky sú lákavé, ale myslím, že teraz už by som aj tak nezaspal a rád ti pomožem"
"super! tak jdeme!" odplížili jsme se do kuchyně.
"tak co by sis dal radši? palačinky nebo lívance?"
"a v tom aj je nejaký rozdiel?" obrátila jsem oči v sloup.
"no jasně že je v tom rozdíl! lívace jsou kynuté a většinou jsou menší než palačinky!"
"hm.. tak v tom prípade chcem palacinky"
"ok, tak najdi nějakou misku" kývl a začal se přehrabovat ve skříňkách. já jsem mezi tím vyndala vajíčka, mléko, cukr a sůl a když jsem podávala mouku Jaro zvolal" už ju mám!" a podal mi misku, do které si dávám müsli na snídani. ve chvíli kdy jsem uviděla jak se na to Jaro tváří, jsem chytla takový záchvat smíchu,že mi vypadla mouka z ruky a vysypala se po podlaze. to už se začal smát i Jaro.
"podej.. mi prosím .. smetáček a lopatku" řekla jsem stále ještě vysmátá." děkuju. ty si vem co chceš!"
"ok" jaro si vzal lžičku ze šuplíku a nahrňoval s ní mouku na hromádku. tentokrát se ten smích nedal zastavit.
"jaro nechceš se živit jako uklízečka? myslím, že by si měl slibnou budouctnost!" navrhla jsem mu
"ozaj? no, už som nad tým raz premýšlal, že keby mi nevyšly bubny, tak se dám na kosmeticků úpravu podlahových krytin." vyplázl na ně jazyk.
"s váma se člověk doopravdy nikdy nenudí co?" zeptala jsem se ještě pořád vysmátá
"neviděl som zatial nikoho kdo by sa v našej spoločnosti nebavil. " odpověděl sebevědomně a úsměv se mu roztáhl snad přes celý obličej. už jsem měla plnou lopatku a tak jsem se chtěla zvednout a vyhodit obsah do koše, ale když jsem si stoupla, zamotala se mi hlava a už jsem padala k zemi. Jaro má naštěstí dobrý postřeh, takže mě stihl chytit dřív, než jsem se o něco praštila. odnesl mě na židli a sedl si na vedlejší.
"si v pohodě?" jenom jsem kývla "nemám zavaloť lekára?" rychle jsem zavrtěla hlavou "dobre, fakt si v pohodě?" znovu jsem jen kývla. a spadl mi pramen vlasů do očí. Jaro si s ním chvíli pohrával a potom mi ho zastrčil zpět za ucho. dotkl se mého rozpáleného obličeje. měl tak jemné prsty. jezdil jimi od lícní kosti až po rty a zase nazpátek. všimla jsem si, že se jeho obličej pomalu přibližuje k tomu mému, až se naše rty opět dotkli. nebránila jsem se, takže se do polibku vrhnul s větší vervou. ale uslyšela jsem dunivé kroky na schodech. Jaro je nejspíš slyšel taky, protože se odtáhl, vzal smetáček a lopatku a zametal zbytky mouky. ve dveřích se objevil Roman.
"čo vy tu vystrájate?"
"že by sme robili ranajky?" odpověděl Jaro
"naozaj? a prečo je ta múka na zemi?" viděla jsem, že Jaro už si chystal urážlivou odpověď a tak jsem ho rychle předběhla.
"roztrhl se mi sáček" Jaro na mě vrhl vražedný pohled a já jen pokrčila rameny.
"a čo bude na ranajky?" řekl se zívnutím Roman. Jarovi jsem naznačila aby nic neříkal a radši jsem zase odpověděla sama
"budou to palačinky ale zatím to tak nevypadá"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama